Nikdy bych neřekla, že zrovna ze mě bude "žena v kuchyni". Rychlovky (brambory, řízky aj.) pro mě nejsou problém, ale omáček, knedlíků a podobných šmakulád jsem se vždy bála a stála si za tím, že to nikdy nebudu vařit, protože to prostě neumím a nenaučím se to ...
Ale nedávno se ve mě něco hnulo. Přítelovo máma koupila dvě kachny a už tam straší v mrazáku docela dlouho. Tak jsem řekla Jiřovi, že jestli by si nedal kachničku.
Nejdřív byl překvapenej, ale pak si asi v duchu řekl, že by to pro mě mohla být zatěžkávací zkouška a souhlasil.
Ochotně nakoupil vše co jsem mu poručila a mohla jsem se činit.
V 9 hodin jsem naběhla do kuchyně a kolem třetí odpoledne jsem skončila. Nebojte, nevařila jsem celou dobu jen toto jedno jídlo :D
Očistila jsem kachnu a dala ji do trouby (peče se pomalu, dvě hodinky na 135°C a pak se jí přidá).
Mám dvě hodiny čas, tak si udělám chlebíčky.
Čas se pustit do zelí. Není na tom nic těžkého. Prostě se osmahne cibulka, hodí se tam zcezené zelí, zalije vínem, trochou octa, osolí se to a hodně ocukruje. Pak se to jen dusí. Já na to zapomněla, takže jsem chvíli i hořela, ale naštěstí jsme to přežili bez újmy (a zelí dokonce taky).
Knedlíky jsou hned ... nakrájí se pečivo na kostičky, smíchá se žloutky, mlíkem a petrželí. Nakonec se do toho zamíchají vyšlehané bílky a tvaruje se to pomocí potr. folie. Pak se to celý šoupne do parního hrnce a 20 minut se to vaří samo.
Zelí je hotové. Zcedím, zamíchám brusinky a je hotovo.
Tuk z kachny použiju na výrobu čehosi, čím se to podlévá. Mě to nechutná, ale jak to je v receptu, tak to udělám, že jo.
Výsledek je zde. Co myslíte? Bude ze mě kuchařinka ?
PS: přítelovo táta když přišel domů, tak chválil - voní to prý po celý ulici.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vaše komentáře čtu ráda a pokud to není zbytečné, tak samozřejmě odpovím ;)